Obec se až do roku 1947 jmenovala Moravská Libina (jednotné číslo) a do roku 1918 Moravské Libiny (německy Bohmisch Liebau i Mahrisch Liebau). Dřívější výklad, který spojoval Libinu či Lipinu s lipovým hájem či lesem, byl nahrazen vysvětlením, že jde o název vsi podle osobního jména Liba (I,uba). V roce 1960 se tato obec spojila s Horní Libinou (dříve Německou Libinou) pod názvem Libina.
Dolní Libina vznikla v severním cípu tzv. Uničovské tabule, při soutoku Mladoňovského potoka a říčky Oskavy, v nadmořské výšce asi 270 m. Vsí prochází silnice z Uničova a Šumvaldu do Horní Libiny a dále k Šumperku, z níž odbočuje další silniční spojnice na severovýchod k Oskavě a na jihovýchod k dnešní Nové Hradečné. Katastr má rozlohu 718 hektarů a jeho jihovýchodní okraj tvoří zároveň hranici s okresem Olomouc.
Při sčítáních v druhé polovině 19. století měla Dolní Libina vždy přes 1000 obyvatel, ještě v roce 1900 zde žily 1002 osoby ve 129 domech, ale potom se tento počet stále snižoval. V té době to byla, na rozdíl od původního osídlení, již německá obec, kde se až po roce 1918 objevila malá česká menšina (v roce 1930 jenom 20 Čechů). Po druhé světové válce klesl počet obyvatel do roku 1950 až na 582 osob ve 185 domech, ale potom se udržoval na přibližně stejné úrovni, takže při posledním sčítání v roce 1991 bylo v této místní části 'Libiny zjištěno 515 osob ve 147 trvale obydlených domech.
V písemných pramenech se Moravská Libina objevuje prvně roku 1344. Vznikla u říčky Oskavy na hranicích mezi územím tehdejšího šumvaldského a úsovského panství, takže měla zpočátku i dva pány. Teprve v průběhu 16. století byla šumvaldská část postupně odkupována ke hradu v Úsově. Od roku 1557 patřila ves již trvale až do roku 1848 k úsovskému panství. Podle lánového rejstříku z roku 1677 tu bylo 52 usedlých. Česká jména usedlíků byla po třicetileté válce postupně nahrazována německými a v 18. století byla celá ves již německá. Roku 1834 zde žilo 879 osob ve 102 domech; právě v tomto roce je v místě prvně uváděna také škola.
Po roce 1848 připadla Dolní Libina k soudnímu okresu Uničov (Horní Libina již k okresu Šumperk), který byl původně začleněn do politického okresu Litovel a teprve v roce 1909 připadl k politickému okresu Šternberk. Na rozdíl od větší a průmyslovější Horní Libiny zůstala Dolní Libina obcí převážně zemědělskou s několika mlýny a menšími živnostenskými provozovnami. V parlamentních volbách po roce 1918 získávali nejvíce hlasů němečtí sociální demokraté, ale v roce 1935 i zde zvítězili přívrženci K. Henleina.
Závislost Dolní Libiny na Horní Libině se po roce 1945 prohloubila až do úplného administrativního a do určité míry i stavebního spojení. JZD zde vzniklo v roce 1950, ale v roce 1963 bylo také připojeno k zemědělskému družstvu v Libině. Rybník u vsi je využit pro chov vodní drůbeže. Zůstala zde základní škola nižšího stupně a vedle ní (v roce 1990) již jenom jeden obchod a dvě pohostinství. Do seznamu chráněných památek byla zařazena usedlost čp. 22.