Historie obce Tichov [ Historie (archivní dokument) ]
Oblast kolem Tichova byla osídlena již v pravěku. Bezpečný doklad o osídlení zdejšího kraje existuje z doby bronzové. V trati Stráže bylo prozkoumáno rozsáhlé žárové pohřebiště kultury popelnicových polí z mladší a pozdní doby bronzové - lužická kultura.
První chalupu v této oblasti dle kronikářského zápisu obýval Cícha. Jazykověda usuzuje, že název vsi pochází od osobního jména Čichla, které je lidovější podobou některého ze jmen začínajících na Čá-, Čé-, Čie-, Čí-, přičemž tato jména pocházejí od slovesa "čajati" či "čekati". Nelze však vyloučit i motivaci osobním jménem Tich (literatura nabízí i jméno Těch).
Historické názvy : r.1575 Czichow, 1670- Czichlow, 1751 - Cžzhlow, 1846 - Čichow nebo Čychow, kdysi Těchov, 1872- Cichow, 1881- Cichov, r 1924- Tichov, dříve Cichov.
V písemných pramenech se obec poprvé objevuje roku 1422, kdy byla jako součást Brumovského panství zastavena králem Zikmundem. V pozdějších zprávách, např. z r. 1574, kdy Magdalena, vévodkyně z Mynsterberka, prodala Brumov se vším příslušenstvím Zdeňkovi Říčanskému z Říčan, již znovu figuruje jako příslušenství brumovského hradu.
Po rozdělení panství v roce 1662 se stala součástí prvního dílu panství. Za tatarského vpádu v roce 1663 zahynul jeden člověk, vypáleno 14 domů, uloupeno 14 ks hovězího dobytka, 2 koně a 361 ovcí.
Obdobný osud postihl Tichov za tzv. kuruckých vpádů, kdy byla celá osada opuštěna a dle místní pověsti se obyvatelé skrývali v lesích na trati Úprzla. Údajně zde mají být tři velké schodovitě na sebe položené kameny, na nichž byly v té době slouženy mše svaté. Nedaleko těchto kamenů má být lučina a studánka zvaná Kněžovica.
Již v roce 1629 je doložen první větší požár, který zničil podstatnou část osady, celá obec pak vyhořela v roce 1989. V roce 1866 postihla Tichov epidemie cholery.
V roce 1758 bylo v Tichově obydleno celkem 43 usedlostí, z toho celých 18 gruntů, a dále zde byla panská kovárna. Na konci 18.století zde žilo již téměř 300 obyvatel, na přelomu 19. a 20.století kolem 450 obyvatel. Po druhé světové válce stoupl počet až na 560 osob, v současnosti se pohybuje okolo 330. Od roku 1980 byl Tichov spojen s Valašskými Klobouky jako jejich místní část, od 1.ledna 1993 je opět samostatnou obcí.
Škola byla postavena až po požáru v roce 1898, ale vyučovalo se v Tichově již od počátku 19.stol. O výuku se staral klobucký fajkař Tomanovič.
Tichov byl vždy rolnickou osadou s pasekářským charakterem, v 17.a 18.stol zde existovalo salašnictví(je zde doložena existence 5 salaší). Zemědělské družstvo vzniklo v Tichově v roce 1960, později bylo spojeno s družstvem Ploština v Loučce.
V letech 1908-1953 zde působil Spořitelní a záloženský spolek, v letech 1931-1940 zde existovala Družina katolických zemědělců.
V době nacistické okupace zahynulo společně s obyvateli Ploštiny i 5 místních občanů. Obec byla osvobozena Ruskými a Rakouskými oddíly 2.května 1945..
