Obec známá svými bohyněmi (čarodějkami), které zde věštívaly. Obyvatelé se živili pastevectvím a domácí výrobou dřevěného nářadí, část odcházela za sezónními pracemi.

Základem pro název obce bylo slovo Žítek neboli život, který musel být obnovován na tomto území často pustošeném válkami. Tak vznikla Žítková při hranici se Slovenskem.
Minulost Žítkové, jakožto pohraniční oblasti, byla poznamenána mnoha boji - zejména při nájezdech Tatarů, Hunů a Kuruců v 16. - 17. století. Lidé zde žili skromným životem a tvrdě pracovali, aby si zajistili obživu ze zemědělské činnosti. Dařilo se pěstovat zejména rež neboli žito seté, pšenici a oves. Nechyběly samozřejmě ani okopaniny a vůbec zelenina všeho druhu.

Do roku 1948 nebyla v obci zavedena elektřina, do roku 1950 také nejezdil do obce autobus. Tohle však je dnes již minulostí. Návštěvník Žítkové však stále může najít soubor původních domů. Kromě krásné přírody s chráněnými orchidejovými loukami je tu také přírodní koupaliště. Na nejvyšším vrcholu Lokov prý dříve stával hrad, který se ale propadl do bažin. Jiný hrad - dřevěný Kubáň - vyhořel. V oblasti zvané Hutě zase stávala sklárna, ta však byla v 18. století zničena v průběhu válek. Přesto však duch původní Žítkové je stále patrný. A je proto dobře, že pro udržení tradic nebyla v 70-tých letech zalesněna a naopak se do svých rodných stavení někteří majitelé zase navrátili.

Historické názvy:
Židková (do 1880), Žitková, Zittkow (do 1880), Zitkowa, Schitkowa (1939)
Počet obyvatel do r. 1950:
1869/797, 1880/759, 1910/939, 1921/859, 1930/880, 1950/912
Plocha v ha (1950):591
Pozemky v ha (1900):
hosp. půda 580 (pole 257, louky 208, zahrady 46, pastviny 39, lesy 30)
Historická charakteristika:
středně velká, čistě česká, pastvinářská, typicky kopaničářská obec
Ostatní údaje:
mlýn, výroba dřevěného nářadí a dřevěného uhlí, sezónní zeměd. práce, věštkyně - bohyně
Školy:
obecná škola (1900 1 třída), další 1920
Památky:
kopaničářské domy a stodoly (č. p. 34, 43, 48, 49, 54, 66, 67, 72, 157, 160)