Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem patrně ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301 na listině v Budišově nad Budišovkou ve věci soudní příslušnosti obce Dolejší Kunčice, aby "brala naučení v soudních sporech" u městského soudu ve Vítkově. Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejna a okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vznikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova. V letech 1713-1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F.K. Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice). V roce 1776 byl hrad Vikštejn opuštěn záhy se přeměnil ve zříceninu.

V roce 1802 zakoupil vítkovské panství Emanuel Záviše z Osenic a v roce 1875 jej koupilo samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát a město bylo součástí opavského okresu.

Obyvatelé Vítkova se zabývali ponejvíce zemědělstvím, řemeslem a obchodem. Nejvíce se rozrůstalo řemeslo soukenické a plátenické. V roce 1835 bylo ve Vítkově 38 mistrů tkalců. Proto také první založené továrny byly továrny textilní. V roce 1858 byla zřízena ve Vítkově rukavičkárna, dva roky později továrna firmy Eisenberger z Vídně, pak stužkárna vídeňské firmy Fasshold. V roce 1863 zřídila vídeňská firma Imlauer ve Vítkově přádelnu hedvábí. V pronajatých domech bylo umístěno čtyřicet stavů, na kterých se vyráběly hedvábné šátky a damašky. V roce 1874 jej vystřídal další podnik, který zřídil E. Friedmann, který vlastnil továrnu na hedvábné zboží ve Fulneku. Bylo v něm zaměstnáno 400 pracovníků. V místní části, v Annině Údolí, při řece Moravici byla založena roku 1866 bývalým majitelem vítkovského panství Antonínem, svobodným pánem Závišem továrna výrobu papíru a lepenky.

První dochované zprávy o školství ve městě se datují z konce 16. století. Školu zřídili evangelíci, roku 1630 se stala školou katolickou. První zděná budova školy byla postavena v roce 1803, v roce 1876 byla postavena nová dvouposchoďová školní budova. V roce 1927 byla otevřena školní budova pro české děti (mateřská škola, obecná škola, měšťanská škola).

V polovině 19. století přiřazovaly se k Vítkovu další obce. Již od roku 1850 náležejí k Vítkovu osady Nýtek, Prostřední Dvůr, Veselka a Dolní Ves, v roce 1920 přibyla Horní Ves. V roce 1957 bylo k Vítkovu připojeno Podhradí, nazývané do roku 1952 Dolním Víkštejnem, v roce 1975 Lhotka, Nové Těchanovice a Čermná a konečně v roce 1979 Jelenice a Větřkovice. V roce 1992 se opět osamostatnily Čermná a Větřkovice. Většina těchto obcí náležela v minulosti k vištejnskému, respektive vítkovskému panství, Klokočov byl samostatným statkem, Jelenice byla součástí hradeckého dominia.

Od roku 1850 stal se Vítkov sídlem okresního soudu, četnické stanice a berního úřadu. Od roku 1868 se soudní okres Vítkov stal součástí opavského okresu. Dne 15. října 1891 byla dána do provozu železniční trať Suchdol - Budišov vedoucí přes Vítkov. Počátkem 20. století byla vybudována kanalizace a upravovaly se chodníky, na Vánoce 1904 se poprvé rozzářilo elektrické osvětlení města.

V meziválečném období byly postaveny další významnější budovy - tělocvična, kino, spořitelna.

Vítkov byl osvobozen v závěrečné fázi 2. světové války 4. května 1945 a utrpěl značné škody. Zničena byla například jižní a východní strana náměstí. Občané německé národnosti byli odsunuti a město zabydlovali noví osídlenci.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.vitkov.info/Mesto/historie.htm