Přírodní park Moravice se nachází v kaňonovitém údolí, které je ojedinělým geomorfologickým útvarem se specifickou florou a faunou. Je to poslední zbytek přirozené krajiny Východních Sudet s celou řadou zajímavých přírodních fenoménů.

Přírodní park Moravice nabízí krásnou přírodu s kopcovitým terénem, listnaté a jehličnaté lesy, slunné louky, lesní plody a čisté ovzduší. Výjimečně čistý vzduch působí léčivě na duševní vyčerpání, alergie a celkovou regeneraci organismu.

Přírodní park Moravice byl vyhlášen 1.9. 1994. Je to jeden z nejdelších, největších dendrologicky a botanicky zajímavých úseků, neboť protíná celý Nízký Jeseník - počínaje u Dolní Moravice a konče vyústěním u Branky, včetně údolí Raduňky.
Řeka Moravice, pramenící ve Velké Kotlině v Hrubém Jeseníku, se hluboce zařízla do prvohorních pískovců, pískovcových břidlic a slepenců. V Hradci nad Moravicí se spojuje se stejně zaříznutým údolím potoka Hradečné, s nímž svírá úzkou ostrožnu, jejíž dominantou je hradecký zámek.

Základem parku byly dvě státní přírodní rezervace rozkládající se na pravém břehu řeky - Valach (17 ha) a Kaluža (57 ha), v roce 1982 bylo pak celé lesnaté údolí vyhlášeno oblastí klidu (30 km2), v roce 1986 rozšířené o údolí Raduňky.

Ještě na konci minulého století na březích řeky za Žimrovicemi "klapaly" tři vodní mlýny - Rozsochacký, Albrechtický a Domoradovický, jen z jednoho zbyla adaptovaná rekreační chalupa. Jinak tu nyní skutečně vládne klid a ticho.

I po zásazích člověka se zde na mnoha místech udržela přírodní struktura lesů - bučiny, habrové doubravy, suťové lesy apod. A tak můžeme vysledovat vedle smrkových monokultur zbytky smíšených porostů dubo-habrových hájů.

Ten, koho sem přiláká opravdu jen přírodní krása, kterou jako v chrámu chce obdivovat, může zahlédnout stádo muflonů nebo jelenů, divočáky, jezevce, kuny i lišky. Lesník z Doubrav tu v roce 1993 spatřil i vzácného mývalovce kuního a losa. Pravděpodobně migrující, zahnízdili se zde i čápi černí dokonce i krkavec. V řece Moravici je možno zahlédnout raky. Podle dr. Františka Krkavce, opavského přírodovědce, lze na loukách podél řeky objevit nejen mnoho pryskyřníků, zvonků a chrp, ale kvete tu i vzácná lilie zlatohlávek, žluťucha orlíčkolistá, čistec alpský, měsíčnice trvalá a mnoho dalších, které se však z našich luk postupně vytrácejí.

Oblast středního toku Moravice od Kružberku po Hradec je převážně zalesněná smíšenými lesy, její strmé stráně na pravém břehu, obrácené k severu, jsou porostlé buky, kleny, jilmy a smrky, kdežto na levém břehu rostou dřeviny s většími nároky na teplo, borovice, modřín a dub. V těchto druhově bohatých lesních porostech můžeme najít koncem léta a na podzim množství různých druhů hub. Ozdobou se stal jedovatý náprstník nachový. V radkovském katastru upoutá pozornost již stoletý cedrový háj na rozloze téměř 1 ha.

Protože nádherné Mariánské louky náležely již k zámeckému parku, dal kníže Lichnovský v minulém století vybudovat na úpatí stráně zčásti v řečišti hezkou terasu zvanou "Rundela", kterou nynější Správa zámku zrekonstruovala, protože hrozilo její sesutí.

Vzácným technickým dílem je papírenský kanál vedoucí po mostech nad potoky od Weisshunova splavu do papírny v Žimrovicích. Přiváděl vodu, hnal rotory elektrické turbíny a plavilo se po něm dřevo. Svědectvím, že zde využívali lesy od nepaměti, jsou lesní chodníčky, které hlavně ve středověku byly cílevědomě udržovány tak, aby propojily všechny hájenky.

Součástí přírodního parku Moravice je i zámecký park. Začátky jeho budování se datují do roku 1796, kdy kníže Karel Alois Lichnovský dal přestavět tehdy vyhořelé panské sídlo. Byly strženy hradby a zasypány příkopy, takže vznikl prostor pro parkovou úpravu v anglickém slohu. Současně s přestavbami zámku v 60. letech 19. století dochází k dalším sadovnickým úpravám. Lichnovští pokračují v rozšiřování a zdokonalování parku ještě ve 2. polovině 19. století a na začátku 20. století.

Malebné umístnění rozlehlých impozantních zámeckých budov, zvláště Bílé věže, na táhlém zalesněném návrší umožnilo vytvořit jedinečné vyhlídkové trasy. Citlivě vedené cesty a přirozeně nenásilně umístěná odpočívadla a vyhlídkové terasy umožňují pozorování detailních scenérií i rozhled do blízkých lučinatých partií. Ty jsou položeny níže a komponovány v návaznosti na okolní krajinu. Na několika místech se před námi otevřou krásné vyhlídky daleko do kraje.

Celý areál o přibližné rozloze 130 ha je vzácným příkladem přírodně krajinářské úpravy respektující zásady přirozenosti a navazující zde volně, nezávisle na své okolí. Nejstarší porosty jsou 300 - 400 let staré. Vlastní rozloha parku je 60 ha.