Držitel titulu
"Nositel tradice lidových řemesel" za rok 2003

Svůj životopis musím začít trochou ohlédnutí do historie. Toto řemeslo, jako činnosti vytvářející formy pro pečení do nich tlačených perníků, zaniklo vlastně s tradičním perníkářstvím asi na konci 19. století. Nahradila je výroba průmyslově vyráběných perníků. V této době vznikala v naší zemi regionální muzea a perníkáři, likvidující živnost nebo jejich dědici viděli, že dřevěné formy mají historickou a estetickou hodnotu a zhusta celé soubory forem předávali do těchto muzeí. Tam formy pro dlouhá léta ležely v depozitářích a jen nemnoho historiků, muzejníků nebo výtvarníků je studovalo. Zásadním obratem pro uvedení těchto hodnot do povědomí širší veřejnosti a tím i oživení tohoto specializovaného řezbářského řemesla byl (podle mého mínění) počin akademického malíře Corvina z Prahy a grafika Procházky z Pardubic. Ti uspořádali v roce 1966 výstavu starých perníkářských forem spojenou s pečením a prodejem z nich vytvarovaných perníků na Kuksu u Dvora Králové. O této výstavě vyšel článek v tehdejším časopise Domov.

A zde je začátek mého vlastního řezbářského životopisu. Jsem totiž řezbář samouk. Celý život jsem pracoval jako technik v silničním stavitelství. Ke dřevu mám ovšem velmi úzký vztah, protože můj otec (v letošním roce 2002 je mu 91 let) je truhlářem a za mlada vyřezával loutky.

Tehdy v roce 1966 mě článek v časopise Domov inspiroval natolik, že jsem se začal pokoušet podle sádrových odlitků starých forem vyřezat je ve dřevě. Koupil jsem si sadu dlát tehdejšího podniku Narex. Vzpomínám si, že moje první forma bylo miminko v zavinovačce. Celá rodina se mi smála a výtvor nazvali "indián v peřince". Když táta viděl mé počáteční neumělé pokusy, slitoval se a věnoval mi celou velkou sadu svých anglických řezbářských dlát. Věc mě zaujala tolik, že jsem začal shánět literaturu s tímto tématem, navštěvovat muzea a odborníky, kteří k tomu měli co říci. Musím zde uvést ty, kteří mi nejvíce pomohli. Především to byl již zmíněný malí Corvin a také grafik Procházka, kteří vlastnili velký archiv fotografií starých forem z celých Čech, Moravy a Slezska. Na ně jsem se obrátil hned zpočátku. Velmi zásadním způsobem mě ovlivnil p. Dr. Vítězslav Štajnochr v technice řezby a zejména v ikonografii zobrazených motivů. Velmi mi pomohla i paní Dr. Lenderová z Muzea východních Čech v Hradci Králové, která také vydala publikaci o hradeckém perníkářství. Malíř Corvin mi nezištně předal své zkušenosti s pečením do forem vytlačovaných perníků. Postupem let se i našli lidé, kteří mé formy skutečně začali využívat pro pečení těchto dekorativních perníků. Formy vyřezávám dodnes (s několikaletou přestávkou) a vyhledávám stéle obtížnější motivy. Pustil jsem se i do forem se současnými motivy.

Moje filozofie řemesla

Tvůrce forem je veden snahou postihnout všechna uvedená období vývoje perníkářského řemesla, přičemž od žádného motivu nevyrábí větší série. Většinou zhotovuje z bohatého archívu námětů z celé Evropy jen jednu formu, maximálně jen několik málo kusů.

Předkládané formy a z nich modelované perníky by chtěly pobídnout dnešního člověka stále někam spěchajícího nebo něčím poháněného, aby se na chvíli zastavil a uvědomil si, co krásy, řemeslné dovednosti a trpělivosti dokázali vložit naši předkové do prostých darů matky přírody - do kousku dřeva, medu, mouky a vonícího koření.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nulk.cz