NOVÁK Vítězslav [ Osobnost ]
NOVÁK Vítězslav (* 5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou, + 18. 7. 1949 Skuteč) - český skladatel a hudební pedagog
Vítězslav Novák neměl lehké mládí. Po smrti otce, lékaře, ležela na něm starost o existenční zajištění rodiny. Začal studovat práva a současně také konzervatoř. Na hudební studium se upíral jeho hlavní zájem a universitu pak navštěvoval už jen sporadicky.
Měl vynikající učitele (A. Dvořáka, Karla Bendla) i spolužáky (J. Suka, Oskara Nedbala). Jeho talentu si povšiml i samotný Johannes Brahms a držel nad ním ochrannou ruku. Od roku 1919 začal Novák na konzervatoři učit. Postupně vytváří svou vlastní školu, ke které se hlásí řada pozdějších vynikajících umělců. Novák je milován především mladou generací, spolu se Sukem je uznávaným vůdcem české moderny. Je jmenován profesorem mistrovské školy a po zestátnění konzervatoře roku 1920 prvním rektorem.
Jeho tvorba zahrnuje široký prostor. Komponuje hudbu klavírní, komorní, symfonické básně i opery (Zvíkovský rarášek, Karlštejn, Lucerna, Dědův odkaz) a dva balety. Patří k největším českým skladatelům písní, významnou část jeho díla zaujímá tvorba pro děti. Jeho stěžejními díly jsou Podzimní symfonie, Jihočeská suita, hudební báseň V Tatrách, O věčné touze, Toman a lesní panna a mořská fantazie pro sólisty, smíšený sbor a velký orchestr Bouře. Na německou okupaci reaguje chmurnou, ale očistnou symfonickou básní De profundis (Z hlubin). Pozornost okupantů pak vzbudil Svatováclavský triptych, který byl označen za "politicky zabarvený".
Novák, sám Jihočech, nesmírně miloval Moravu a Slovensko - především regiony Lašska, Valašska a Slovácka - poznával tu a zapisoval lidové písně, které se později v tvůrčím přetavení objevily v jeho dílech. Slovácká suita je jeho nejoblíbenější skladbou (má pět částí), ze sborových milují pěvci hlavně Kyjov a Dvanáct bílých sokolů. Navíc Novák, vzdor své oční chorobě, dokázal být jak pilným skladatelem, tak sepsat dvoudílné paměti (O sobě a o jiných), ale i desítky článků a odborných statí. Na sklonku života mu byl udělen titul národní umělec.
