Historie obce Citice [ Historie (archivní dokument) ]
První historické zmínky z druhé poloviny 14. století (nejstarší 1360 až 1379: Czyticz) a z 15. století vypovídají o tom, že Citice patřili do lenních okruhů vysoké říšské šlechty z Horní Falce lantkrabí z Leuchtenbergu a šlechtického rodu Nothaftů, který se významně podílel na německé kolonizaci zdejšího území.
Loketský urbář z let 1523 až 1525 dokumentuje, že většina citických poddanných se dostala do přímého feudálního vlastnictví mocného a bohatého rodu Šliků.
V rámci družby se jako základní správní jednotka konstituovalo sokolovské panství, jehož částí Citice zůstaly až do jeho zániku ve společenských proměnách revoluce let 1848 a 1849. Až do konce feudálního období byly Citice lokalitou s naprostou převahou zemědělského obyvatelstva.
Průlom do zemědělského charakteru obce způsobilo až využívání zdejších nerostných ložisek. Významný doplněk zemědělské obživy obyvatel zprvu představovala těžba železné rudy, která se zde provozovala po dlouhou dobu, zvláště však v druhé polovině 18. století a první polovině 19. století, kolem Citic se nacházelo zřejmě jedno z nejhodnotnějších ložisek této sice roztroušené, ale hojně se na Sokolovsku vyskytující suroviny. Zaměstnání a výdělek poskytovala citickým obyvatelům pouze její těžba, případně také transport do rotavských a nejdeckých železáren, v nichž byla zpracována.
Zásadní zvrat v dalším vývoji Citic však způsobilo až intenzivní využívání obrovských zásob uhlí. Rozsáhlý výskyt zásadně proměnil celou hospodářskou a sociální skladbu obyvatel a stal se základem jejího prudkého rozvoje. Život obce se od druhé poloviny 19. století silně rozvíjel nejen ekonomicky, ale odpovídajícím způsobem také společensky a kulturně. Byl zde dokonce vystavěn kostel Povýšení sv. Kříže, při němž byla v říjnu 1930 zřízena filiálka sokolovské římskokatolické fary. Do rozvíjejícího se života obce zasáhly těžce obě světové války, které doprovázely zásadní politické změny, hluboce se dotýkající jejich obyvatel. Ukončení druhé světové války roku 1945 a její důsledky změnily zcela i společenský a národnostní obraz Citic.
Poměry velmi výrazně změnila citická stávka začátkem dubna v roce 1894. Přechod na převážně povrchovou těžbu, jež produkovala stále rostoucí množství uhlí zvláště pro silný růst energetické spotřeby způsobil, že z území obce byly postupně ukrajovány části, které se měnily v neutěšenou zdevastovanou krajinu skoro bez života. Ruku v ruce s překotným industriálním rozvojem symbolizovaným v této části sokolovského revíru hnědouhelným zpracovatelským komplexem s elektrárnou v Tisové postupovalo i velké zhoršení životního prostředí.
Revoluční změny, k nímž došlo na konci roku 1989, zahájily nové vývojové období, jehož těžkým úkolem bude náprava neblahého dědictví minulých desetiletí a významný podíl na všestranné obnově společenského života a podoby obce.
