Jeskyně Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu na pátém kilometru údolí mezi Adamovem a Křtinami. Nachází se na rozhraní dvou údolí, a to údolí Křtinského, které leží mezi Křtinami a osadou Josefov (kde odbočuje silnice na Olomučany) a údolí Josefovského, které se rozkládá na opačnou stranu po Adamov. Jeskyně je součástí rozsáhlého jeskynního systému. Tento systém můžeme rozdělit podle postupu objevných prací na jeskyně Rudického propadání (po směru toku Jedovnického potoka) a jeskyně Býčí skálu a z ní pokračující prostory (proti toku). Třetí část tvoří úsek mezi Býčí skálou, jeskyní Barovou (Sobolovou) a vývěry Jedovnického potoka.
Býčí skála, i když nepřístupná, je poměrně známá díky své bohaté a tajemné historii.
Jeskyni má pod svou správou speleologická skupina ZO 6-01, České speleologické společnosti. Skupina byla ustavena v roce 1954 jako zájmový kroužek ZK ROH ADAST Adamov a v současnosti má 22 členů.
Býčí skála je pod svým názvem známá už od pradávna z různých bájí a pověstí, dávno před objevem bronzového býčka v Předsíni jeskyně. Z roku 1804 je první zmínka o jejím názvu v popisech brněnského pedagoga Christiana Karla Andrého - v nářečí lidu jako "Béčí skala". První písemné zprávy se objevují už od 17. století, např. dílo Martina Alexandra Vigsia z roku 1631. Martin Vigsius ji popisuje jako místo, které se spíše hodí jako loupežnická jeskyně než k pohřbu mrtvých, a snad byla obydlena jeskyními obyvateli nebo zběhy za válečných časů. Dále nenechává beze zmínky i to že v jeskyni leží zahrabáno mnoho bronzi a kovových předmětů, které on odvozuje ještě od Švédů, a kostí.
Hlavní chodbu jeskyně vytváří bývalé a od Nové Býčí skály aktivní řečiště Jedovnického potoka. Jeskyně je vytvořena převážně v lažáneckém vápenci a od roku 1991 je propojena s jeskynním systémem Rudického propadání. Díky Jedovnickému potoku protékají jeskyní pravidelné tzv. "velké vody", opakující se zpravidla po 25 letech. Průtok potoka, který je v normálu do 50 l/s se při tání nebo bouřce zvýší až na 15m3/s a více. Tyto povodně způsobují, že voda s velkou erozní silou protéká celou jeskyní až ke vchodům a těmi ven. Mimo jiné díky nim se ve Staré Býčí skále nevytvořily významné krápníkové útvary. Podstatný význam má však i charakter a mocnost nadložních vrstev. Výzdoba se v této části omezuje na sintrové náteky a pouze jeden velký krápník v hlavní chodbě, který je ještě k tomu poškozen. Podle pověsti jej prý ustřelil hrabě Lichtenstein nebo některý z jeho hostů, při jejich poměrně častých návštěvách jeskyně. Krápníková výzdoba je až v zadní části jeskyně od tzv. Prolomené skály a v horních patrech.
