Historie města Jaroměřice nad Rokytnou [ Historie (archivní dokument) ]
Jaroměřice nad Rokytnou jsou malé městečko na jihozápadní Moravě. Ve své historii se staly dvakrát významným kulturním centrem celého kraje i národa.
Poprvé to bylo na začátku 18. století, kdy za Jana Adama Questenberka, budovatele překrásného barokního zámku a kostela, zněly hudbou a zpěvem. Vždyť roku 1738 byla na jaroměřickém zámku sehráno 10 oper, 18 komedií a celá řada příležitostných skladeb. Roku 1730 zde zazněla první česká opera "O původu Jaroměřic".
Podruhé to bylo na začátku 20. století, kdy na nově postavenou školu přišel učitel Václav Jebavý, ve světě již známý básník Otokar Březina. Brzdy nato se staly Jaroměřice Mekkou, kam putovali básníci, umělci a jeho ctitelé, aby zde nacházeli inspiraci, potěchu a posilu srdce i duše.
Jaroměřice bývaly křižovatkou kupeckých stezek, které jimi procházely od nepaměti. Původně byly zeměpanským zbožím. Ale již roku 1329 patřily Rajmondu z Lichtenburka, roku 1464 Kateřině z Ilburku, roku 1780 opět Lichtenburkům, od roku 1498 do roku 1522 Václavu z Ludanic. V letech 1522 až 1534 je vlastnil Jan z Pernštejna a od roku 1535 do roku 1609 Meziříčtí z Lomnice, kteří přestavěli středověkou vodní tvrz na renesanční zámek. (12.8.1570 zde nocoval Petr Vok z Rožmberka s Kateřinou z Ludanic.). Od roku 1609 byl v Jaroměřicích pánem Zikmund z Tiefenbachu, který celé panství prodal roku 1613 Jiřímu ze Želetic. Tomu bylo panství zkonfiskováno za účast na stavovském povstání a 23.2.1623 prodáno za 58000 zlatých Gerhardu Questenberkovi. Po jeho smrti spravoval panství Jan Antonín Questenberk. Tomu se roku 1678 narodil syn Jan Adam, kterého můžeme nazvat budovatelem Jaroměřic. Ten zemřel roku 1752 a dědicem ustanovil svého švagra, knížete Dominika Ondřeje Kaunice. Roku 1812 zdědil panství jeho syn Alois Kaunic Rietberk Questenberk. Po jeho smrti probíhaly nákladně dědické spory, ve kterých jaroměřické panství získala Karolína Leopoldina Johanka Kaunicová, po níž následovala Leopoldina Dominika Prisca Kaunicová. Po její smrti roku 1888, po devítiletých sporech, při kterých se o zámek nikdo nestaral, se stal majitelem říšský hrabě Rudolf Wrbna Kaunic Rietberk Questenberk Freudenthal, který zemřel roku 1927. Celé panství bylo tak zadlužené, že vdově Eleonoře, princezně Bavorské, byla na celé panství uvalena nucená správa a po její smrti, roku 1943 koupily zámek německé říšské dráhy. Po válce, roku 1945, se majitelem staly Československé státní dráhy, následně pak stát, takže dnes je zámek státním památkovým objektem.
