Historie obce Bransouze [ Historie (archivní dokument) ]
Chceme-li pátrat po osudech obce v minulosti, musíme se vrátit až k počátku 13. století, kdy byla obec jako součást přibyslavického panství majetkem zeměpanským. V roce 1234 daroval markrabě Přemysl Jihlavu spolu s devíti vesnicemi a Brtnici též s devíti vesnicemi včetně nynějších bransouz klášteru tišnovskému jako věnný dar. Stalo se tak na žádost Přemyslovy matky královny Konstancie uherské. V držení tišnovského cisteriánského kláštera zůstalo brtnické a jihlavské zboží jen šest let, již v roce 1240 je vyměnil král Václav I. se souhlasem abatyše za zeměpanský Pánov, Tišnovu bližší a dostupnější. A tak se Bransouze vrátily pod zeměpanskou správu s ústředím v Brtnici.
Ve 14. století byly Brasnouze rozděleny a trvalo téměř dvě století, než došlo k jejich opětovnému sjednocení.
Zatímco menší část zůstala při dělení zeměpanská a spadala nadále pod Brtnici,drobné požitky zde měli kanovníci u sv.Petra v Brně jakožto patronové kostela přibyslavického a klášter třebicský, větší část se stala lénem markraběcím.
V roce 1343 ji věnoval markrabě Karel jako léno Smilovi z Lichtenburka, později ji získávají bratři Radslav a Smil z Heraltic. Vzhledem k tomu, že oba bratři zemřeli bezdětní, daroval markrabě Jan v roce 1366 část jejich statků jakožto odumřelé léno Petru Hechtovi z Rosic.
Ze zboží, které Heraltickým v Bransouzích zbylo, prodal Jan z Heraltic v roce 1373 polovinu Ješkovi(Janovi) z Kraví hory a ten ji v roce 1376 postoupil Pešíkovi z Budiškovic. Druhou polovinu dvora zdědila v roce 1406 vdova po Janovi z Heraltic, Bolka z Dobročkovic. Majetkem ve skutečnosti zpravovala její sestra Kateřina ze Slovince, manželka Oldřicha Hechty z Rosic a Aleš Kabát z Vyškovic. Ve válkách husitských přešla část majetku Hechtů na další rody.
Roku 1334 se uvádí jako majitel Michal Sele z Bransud a Skal, v roce 1412 Dětřích z Bransud, v roce 1436 se připomíná Zikmund z Bransud a v letech 1459-1469 Jan Sele z Branscúzóv. Z dalších majitelů jsou to Petr ze Sázavy, jeho synovec Jan ze Sázavy a z Vranova a Petr a Přibík taktéž ze Sázavy a z Vranova. Snad v roce 1494 prodal Jan ze Sázavy a z Vranova část majetku v Bransouzích Janovi z Heraltic.
Mezitím v roce 1466 udělil král Jiří z Poděbrad Oldřichovi z Miličína manství předínské, ke kterému patřilo v Bransouzích pět lánů. Majetek byl potvrzen králem Vladislavem teprve v roce 1492 jeho synu Přibíkovi z Miličína a prodán v roce 1505 Oldřichem Mládencem z Miličína Zdeňkovi a Burianovi z Valdštejna na Brtnici.Tímto prodejem se panství dostalo do vlastnictví Valdštejnů z Brtnice. Smrtí Jana z Heraltic, majitele druhé poloviny zboží, byl dán předpoklad pro převod majetku pánů z Heraltic k brtnickému panství. Jeho realizací došlo konečně k opětovnému spojení dvou velkých dílů Bransouz v jeden celek.
Samostatně se jmenují Bransouze v roce 1579, kdy je Hynek Brtnický z Valdštejna věnoval své ženě Kateřině z Kunštátu spolu s celým panstvím, s bransouzským mlýnem a vápenicí.
Po Kateřině která zemřela bezdětná, přešel majetek na Zdeňka z Valdštejna z větve sádecké. Tomu byl ale pro účast na povstání zkonfiskován a tak bylo převedeno brtnické panství 2.dubna 1623 listinou císaře Ferdinanda II. za 110000 zlatých moravských na komořího, plukovníka a prezidenta dvorské válečné rady Rombalda XIII. Collalta et Salvatore, který z panství v roce 1630 vytvořil fideikomis. Brtnické panství se tak dostalo do rukou italského hraběcího rodu,který je vlastnil v přímé linii až do roku 1707.V následujích letech pak bylo v držení mladších větví hrabat a do roku 1822 knížat Collaltů.
