PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKYASOCIACE TURISTICKÝCH REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKYCZECH TOURISM TURISTICKÉ REGIONY TR 14  SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO TR 13  STŘEDNÍ MORAVA TR 12  JIŽNÍ MORAVA TR 11  VYSOČINA TR 10  VÝCHODNÍ ČECHY TR 09  ČESKÝ RÁJ TR 15  KRKONOŠE TR 08  ČESKÝ SEVER TR 07  SEVEROZÁPADNÍ ČECHY TR 06  ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ TR 05  PLZEŇSKO TR 04  ŠUMAVA TR 03  JIŽNÍ ČECHY TR 02  STŘEDNÍ ČECHY TR 01  PRAHA PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
Fulltext
Pátek 29.46.2024
  IC VENKOVSKÝCH REGIONŮ  
  Informační centrum
Cíle projektu
Partneři projektu
Aktivity projektu
Územní působnost projektu
Kalendář akcí
Aktuality a zprávy
Fotogalerie
 
  VENKOVSKÁ TURISTIKA  
  Co je venkovská turistika
Co je agroturistika
Nejčastěji kladené dotazy
Ptejte se, odpovíme Vám
 
  ČESKÁ REPUBLIKA  
  Základní informace o ČR
Města a obce
Kraje ČR
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
Osobnosti a rodáci
 
  TURISTIKA A VOLNÝ ČAS  
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Lyžařské oblasti
Vinařská turistika
Kongresová turistika
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
 
  PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA  
  Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
  LÁZEŇSTVÍ  
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
  KULTURA, ZÁBAVA, SPORT  
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
 
  PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI  
  Památky UNESCO
Památkové rezervace
Památkové zóny
Památky a architektura
Cirkevní památky
Hrady, zámky a tvrze
 
  UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ  
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 

Chléb [ Specialita k jídlu ]

Chléb

Dlouhý čas patřil chléb ke vzácným, příležitostným pokrmům. V horských vsích, kde se obilí pěstovalo jen málo, se považoval spíše za pochoutku. Chléb se pekl jednou za dva nebo tři týdny. Jídával se jen o svačině a byl ojedinělým jídlem na večeři.

V chudobných rodinách zůstal vzácnosti ještě koncem 19. století. V mnoha tkalcovských rodinách ani chléb nepekli. Dostatek chleba měli pouze u většího sedláka. Tam pekli každou sobotu. Rozeznávalo se několik druhů chleba. Dělil se podle obilí, z kterého se mlela mouka, podle hrubosti mouky a podle toho, zda se mouka mlela ve mlýně nebose šrotovala. Dobrá hospodyně poznala už podle vůně chleba, z jaké mouky peče. Nejběžnější byl chléb režný, pečený ze žitné mouky, nejlépe z ozimého žita.Ze starších pramenů se dozvídáme i o ovesním chlebě. Více se chléb z ovesní mouky připomíná v hladových letech 1846 a 1847, a to zejména na sousedním Těšínsku.

Předpokládá se, že v horských oblastech, jejichž pole rodila jen oves, byl ovesný chléb významnou složkou potravy, a to až do poloviny 19. století.Se zrušením feudálních pout a s rozvojem svobodného obchodu a zároveň se šířením pěstování žita do stále vyšších poloh ovesný chléb z denního jídelníčku mizel. V 18. a 19. století se několikrát vzpomíná i chléb z pohanky. Pravděpodobně však šlo o malé bochánky z nevykynutého těsta.

Novějšího data je chléb z kukuřice. Koncem 19. století se jídával v neúrodných letech a v rodinách chudých tkalců a později se stal důležitou složkou výživy i v dělnických rodinách.Kukuřice byla ovšem jako chlebová surovina známá už mnohem dříve. Častěji než z jednoho druhu obilí se pekl chleba ze dvou nebo více obilnin a jiných surovin. Na Valašsku převládalo mínění, že nejchutnější a nejzdravější chléb je pečený ze dvou druhů mouky - z mouky šrotované a mlýnské. Po první světové válce se ze šrotované mouky peklo už jen v chudých rodinách. Na jižním Valašku se do chlebové díže vydatně přisypávalo mouky z viky, anebo se vikev vysévala s jarní pšenicí, někde i s pohankou.

U pekaře se pekly dva druhy chlebů - tmavý a světlý. Prodával se po bochnících anebo se pecen rozkrájel a kupovalo se po librách. Sváteční bílý chléb se kupoval jen při výjimečných situacích. Podle pamětníků jej občas přinesli šestinedělkám a nemocným. Neměl-li nemocný chuť ani na bílý chléb, nebylo mu už pomoci. Bílý chléb byl podle pověsti pečen na zlaté lopatě.ve zlých letech hladomoru se do chleba přidalo možné i nemožné.

Za hladomoru v roce 1847 pekli chudí frenštátští tkalci chléb i ze škrobových slupek, tj. slupek ze žita, ovsa nebo z otrub.Pečení chleba patřilo k starostem hospodyně a podle dobrého chleba ji všichni také oceňovali. Při pečení nesměla být vyrušována a odvolávána k jiné práci. Peklo se většinou v sobotu.

Pečení chleba zabíralo poměrně značnou část pracovního nasazení hospodyně. Podle starých hospodyň bylo pečení chleba ve velké vážnosti. Celý proces začal přinesením díže do světnice. Celá díže se zevnitř opláchla vlažnou vodou, která pak zalila dno díže. Do díže se vysypala připravená mouka, sůl, kmín, nověji i brambory. Někde přidávali i mléko nebo podmáslí. Rozmíchaní těsto muselo být velice řídké. Díže se pak přikryla a postavila do tepla blíže k peci. Těsto v díži kynulo od rána do poledne, v chladném počasí až do večera. Po nakynutí těsta si hospodyně nachystala slaměné košíčky pro bochníky chleba. Nahřála je na peci, posypala trochou mouky. Pak z těsta uválela bochníky a vložila je do slaměných košíčků. Těsto opět nechala trochu nakynout. Před sázením do pece se vyzkoušelo zda je pec dostatečně vytopená. Na rozpálenou pec se rozhodila hrstka mouky. Když mouka zčernala, pec byla přetopená.
Naopak když mouka nezhnědla ani po chvíli, musela se pec poznovu roztopit. Správnou teplotu měla pec, v níž mouka postupně zhnědla a zčernala. Potom hospodyně překlopila těsto na dřevěnou chlebovou lopatu, ještě ho pomáčela vodou a posypala kmínem. Jestli je chléb správně vypečený musel mít hnědočervenou barvu. Chléb se pekl hodinu a půl až dvě hodiny.

Neodmyslitelnou součástí pracovního postupu při pečení chleba bylo obřadní žehnání a zaříkání chleba i pece. Tyto obřady se lišily podle rodové tradice. Chléb se hlídal jako vzácné zboží.

Bývalo obecným pravidlem, že se jedl jen starší chléb. Úcta k chlebu byla v minulosti příslovečná. Chléb se musel krájet rovně, neboť tam kde se rovně nekrájí není pořádek v domě a kdo se nerovná s chlebem nerovná se ani s lidmi.Bochník se před krájením požehnal nožem se rčením: Bože, požehnej, aby bylo a nikdy nechybilo.

UMÍSTĚNÍ


Typ záznamu: Specialita k jídlu
AKTUALIZACE: Radka GAJDUŠKOVÁ (Beskydy-Valašsko, racr) org. 56, 10.05.2004 v 10:45 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Rejstřík ČR
Databanka akcí
 
DŮLEŽITÉ ODKAZY
  MMR ČR
MZE ČR
MŽP ČR
Czechtourism
ATIC
ATUR ČR
Regionální informační systém
ČARA
Spolek pro obnovu venkova
Fórum obnovy venkova
Státní správa
 
SLUŽBY PRO TURISTY
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
DATABANKA AKCÍ
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
FOLKLOR A TRADICE
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
REGIONÁLNÍ ROZVOJ
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba